Kolem zápasu All Blacks s Francií bylo hodně emocí. Bylo co vracet, nejen za vyřazení z mistrovství světa v roce 2007, ale i za loňskou porážku na domácí půdě v Dunedinu. Francouzská média se navíc nechala slyšet, že All Blacks by nebyli nic bez Richieho McCawa a Dana Cartera, čímž jen přilila oleje do ohně. Francouzi už se viděli být největšími favority nadcházejícího místrovství Six Nations a do turnaje hodlali vstoupit s třemi cennými skalpy - Jižní Afriky, Samoy a Nového Zélandu.
Teď už se favority nejspíš cítit přestali - Nový Zéland ukázal, že nejlepší světové ragby se pořád ještě hraje na Jižní polokouli.
Sobotní duel potvrdil, že ragby není postavené na několika hvězdách a že jde o opravdu týmový sport. Že v něm vítězí ten tým, který lépe spolupracuje. All Blacks byli vynikající a to, že se jim povedlo 5x skórovat pokaždé jiným hráčem (mimochodem ani jednou to nebyl Richie nebo Dan) jen dokazuje, že v ragby musí po celou dobu hrát stoprocentně všichni hráči. Byla to lekce perfektní týmové práce dovedené téměř do dokonalosti.
Pocty se dostalo i kapitánovi Richie McCawovi - převzal jako jediný hráč v historii už podruhé trofej nejlepšího hráče světa. Reagoval na to celkem typicky: "Pokud bych nebyl v týmu složeném z nejlepších hráčů, těžko bych tuhle cenu mohl někdy dostat. Přijde mi ale zvláští, že se v tak týmové hře jako je ragby - ve hře, ve které je tolik vynikajících hráčů po celém světě, vybírá jen jeden nejlepší. Je to nejspíš pocta, ale cítím se trapně".
Jeho spoluhráči mají (a spolu s nimi nespíš i celý NZ) ale názor, že Richie si vítězství bez debat zaslouží.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat