Všichni mají kola (dvě, tři nebo čtyři) nebo rychlé nohy

V Invercargillu snad ještě víc než kdekoliv jinde na NZ (a to je co říct) kralují kola. Možná je to tím, že odtud byl "world´s fastest Indian", možná proto, že podmínky pro přesun po kolech jsou tady ideální pro všechny. Placaté či mírně zvlněné tratě pro pohodáře, větší kopce pro sportovce a vysokohorské terény pro polykače adrenalinu. K tomu dolouhatánské pláže pro motorky a skůtry a široké asfaltové chodníky pro koloběžky. Polní cesty pro traktoty a ute (to je jižní specialita, která zaslouží časem vlastní příspěvek). Prostě jezdí se všude a všelijak, osobní auta zdaleka nejsou jediným dopravním prostředkem. Jižani, obyvatelé Southlandu, jsou prý také největší cyklofanatici na Zélandu. Je to možné, je jich tu fakt hodně. Taky je to bohem zapomenutý kraj, takže se šetří na všem - i na transportu. A když se k tomu připočítá místní posedlost zdravým životním stylem a pobytem v přírodě, je to jasné. Na severu můžete dělat pomalé procházky, čím dál víc na Jih se musíte pohybovat rychleji, abyste se zahřáli. :-) Proto tady taky asi i běhá víc lidí, než v severnějších částech ostrova. Běhá se i se psy nebo s kočárky. Nejvíc mě ale dostaly dvě dámy kolem padesátky, pilně zabrané do nepřetržitého hovoru, které kolem nás při procházce v Seaward bush prosvištěly docela ostrým tempem. Když se kolem nás cca po půlhodině vracely, pořád ještě mluvily (stejně intenzivně) a pořád měly to svižné tempo. Není nad to spojit příjemné s užitečným! :-)