Elektronický rezervační systém made in nadšenec from Invercargill

Občas člověku spadne čelist, co všechno jsou lidi schopní vynalézt. Jak dneska.
Byli jsme našeho teenagera zapsat v místním squashovém klubu. Velký poprask, všichni se seběhli - budeme mít hráče až z EVROPY! :-)
Ujal se nás samotný pan president klubu (poté, co jsme 10 minut čekali, než vyleze ze sprchy). Ujistil nás, že jsou velmi friendly klub a že u nich budeme mít všechno, co potřebujeme, abychom si hru náležitě užili. Už to, že mluvil v množném čísle (používal slovní spojení you both) , mě poněkud znepokojilo, protože jsem dítěti svatosvatě slíbila, že spolu opravdu hrát nebudeme (co může být pro patnáctiletého chlapce trapnějšího, že?). Pak nám předal přihlášky, membership je příjemných 30 dolarů na půl roku/osoba. Moje snaha dopátrat se nějakého rozpisu, kdy se může na kurty (tak, abychom se tam s potomkem určitě nepotkali), nebyla moc úspěšná. Pan president mi pořád nerozuměl, až pak konečně pochopil a s upřímnou hrdností mi vysvětlil, že na tyhle kurty se chodí kdykoliv. 24 hodin denně, 7 dní v týdnu. On sám někdy chodí mlátit míčkem do zdi v noci nebo brzy ráno, pokud nemůže spát. Jakmile jsi člen a máš ELEKTRONICKOU kartičku, tak můžeš přijít kdykoliv. Impresivní, ale to hlavní mělo teprv přijít.
Ta kartička funguje totiž jako klíč k hlavním dveřím a navíc jako vstup do elektronického rezervačního systému kurtů! To mě zaujalo, tak jsem si nechala ukázat, jak to funguje. Pan president mě nadšeně zavedl k podivné papundeklové bedýnce na zdi.
"Tu kartičku sem takhle strčíš a náš systém vybere kurt, kde budeš hrát a rozsvítí ti na něm světlo. To se pak za hodinu samo zhasne." Vysvětlil mi.
Pochválila jsem to s tím, že je super, že mají přehled, kdo a jak často hraje. Na to se zatvářil trošku zaraženě - no ten přehled nemáme, protože všichni máme stejný kód. Ale zase si všichni můžou bejt jistí, že se na kurt dostanou.
Hm, to je asi velký klub, když se hlídá obsazenost 6 kurtů. Dnes se hrálo jen na dvou. Asi ještě nějací členové přijdou.
No ono se vlastně ještě nestalo, že by bylo všech 6 kurtů plných. Ale kdyby, tak máme elektronický systém. A tohle všechno vymyslel a sestrojil jeden náš člen úplně sám!
Takže v podstatě dálkové ovládání vypínače světla. :-) Zase ale má člověk jako bonus chvilkový pocit napětí, protože neví, na jakém kurtu se mu světýlko rozsvítí. Vivat kybernetika made in Invercargill. :-) :-) :-)
Vždycky budu znovu a znovu obdivovat nezkrotnou touhu kiwíků kutit a vynalézat. Opět jsem si možná trošku rýpla, ale mám tyhle lidi fakt ráda. Někdo říkal, že čím dál na jih na Zélandu člověk dojede, tím zajímavější, svébytnější a přátelštější lidi potká. Zatím se to naplňuje - a díky tomu, že jsme hóooodně jižně, si asi ještě hodně užijeme. :-) :-) :-)