... tak mu to místní potravinový supermarket Countdown náležitě vysvětlí. Pod názvem Hrušky, Nový Zéland (tady se musí důsledně dodržovat identifikace země původu dané potraviny) a cenou (2.70 NZD/kilo) se skví douška: Skvělý zdroj vlákniny a vitamínu C, potřebný zejména po zimě. U brambor z Nového Zélandu za 3,40 je zase poznámka o tom, jak s nimi po zakoupení naložit (máme tu totiž brambory na salát, na vaření ve slupce, na americký způsob, na hranolky atd.) Každé totiž mají jiný tvar, velikost i barvu. Prostě vás při nákupu nenechají tápat. :-) Při placení vás pokladní nezapomene upozornit na vaše neznalosti (tohle kupte ještě jedno, ušetříte 40%) případně vás od nákupu odradí (kupte to až zítra, to bude ve slevě).
Přesto není běžný kiwí zákazník ještě spokojen - je potřeba udělat pro naši zdravou stravu podstatně více. Vedou se tu debaty, jestli začít na potraviny používat semafor (cedulka se třemi okénky: zelené -je to zdravé, žluté - bacha, nic moc a červené - nejez ten sajrajt). Zákazníci jsou pro a zdůvodňují to větami typu "kdo má číst ty blechy" (míněno složení obsahu daného pytlíku,většinou mikroskopicky ukryto naspodu či zadní straně obalu). Výrobci jsou nejednotní - pochopitelně nejvíc protestují distributoři kandidátů na červená okýnka. Tak uvidíme, jak tenhle souboj dopadne. Po osvobození kuřat z drůbežáren (free range eggs) a dosažení kolosálních brokolic bez jediného mililitru postřiku (organic grown) by to bylo další velké vítězství. :-)
Možná si z toho trochu utahuji, ale to je tím, že tu koupená jablka i mrkev VONÍ a většina ovoce a zeleniny má opravdu CHUŤ. Asi jsem už pamětník, ale tak nějak chutnala jabka, pro která jsme jako malí caparti lezli na strom. Málo naplat - Zéland je národem farmářů a Southland je hrdým příkladem.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat