Akce: Vánoční stromeček

Týden před Vánocemi se pomalu i Christchurch začíná lehce probírat. Až doteď se zdálo, že tyhle svátky se naprosto ztratily ve stínu surfování, opékání masíček, bosatého pobíhání po parcích a courání po horách. Včera ale - představte si! - se poprvé stalo, že jsem musela u shopping centra 2x objet parkoviště, abych našla místo. Lidi začali nakupovat. Pořád ale ten vánoční "shon" má o dost jiné tempo, než jsme zvyklí z Prahy. Kiwiové (alespoň tady na Jižáku) v shopping centrech pomalu courají, bouřlivě se vítají se známými (ty zas není tak těžké tam potkat), debatují a většinou po chvíli svorně skončí ve food courtu na kafíčku s muffinem. To znamená, že rychle projít nákupním centrem se prostě nedá. Další zvláštností je vánoční výzdoba. S recesí sobě vlastní kiwiové na těch pár stromečků, které se v ulicích objevily, navěsili džandály, plyšové kiwi a pukeka, nebo malá surfová prkýnka. Rozhodovali jsme se, jestli stromeček domů koupit nebo ne - nakonec vyhrála tradice a taky chuť mít doma něco zeleného a voňavého (uměliny byť i zdařilé se nám příčí). Kolem Christchurch na hlavních výpadovkách se totiž objevily cedule "Xmas Trees for sale", tak jsem k jedné takové ceduli zamířila. Už od vjezdu na malý dvorek na mě mávala holčina se santaklausovskou čepičkou a mačetou mi ukazovala, kde zaparkovat. Vysvětlila jsem jí, že chci jen opravdu malý stromeček nebo pár větví a trošku mě zarazilo, že jsem na tom dvorku žádné stromečky neviděla. Dívčina mě protáhla boudičkou z vlnitého plechu do další části zahrady - tentokrát obrovské a plné jehličnatých stromečků různých velikostí a tvarů. "Tak kterej?" kývla na mě. Ukázala jsem na jednoho huňatýho prcka: "Tenhle by byl dobrej". Dívčina se ještě ujistila, že ho opravdu chci, pak jednou máchla tou mačetou, co mi s ní ukazovala směr na parkovišti a vzápětí mi stromek nacpala do auta. Patnáct dolarů a 2 minuty byly parametry celé akce. Stromeček už je doma a fakt voní, i když čert ví, co je to za jehličnan. A nějaký dárek se pod něj taky snad vejde! :-)

NZ bude opět Středozemí!

Tak a dnes to bylo oficiálně potvrzeno - Peter Jackson se konečně po vleklých sporech s New Line Cinema dohodl na produkování Hobita! Spoustě fanoušků po celém světě se určitě ulevilo, protože Hobit bez Jacksona a Nového Zélandu je něco naprosto nemyslitelného. Gratulace PJovi!!! Moc se těšíme, zejména proto, že se na obou filmech (ano, Hobit bude dvoudílný) začně pracovat velice záhy. Pevně doufáme, že několik scén se odehraje u tady u nás na Jižáku a moc se těšíme hlavně na Iana McKellena a určitě by nás PJ potěšil, pokud by do příběhu nějak zakomponoval i Aragorna. Uvidíme, necháme se překvapit....

Jaká je národní barva Nového Zélandu?

Na to se dá odpovědět naprosto jednoznačně - černá! Díky All Blacks a čerstvému mistrovství světa v ragby je to fakt známý i v Evropě. AB se bohužel na letošním mistrovství moc nedařilo, i když měli podporu snad z každého kouta Nového Zélandu. Drtivá většina kiwiů chodila z kruhy pod očima, protože zápasy hrané ve Francii tu byly v přímém přenosu v těch nejnemožnějších časech. Na ragby koukali skro všichni - kluci i holky, studenti i důchodci. Na stožárech na zahrádkách domorodců vlály černé vlajky se stříbrným kapradím, na autech se třepaly černé vlaječky s nápisem "All Blacks supporter". Být All Black znamená na Zélandu strašně moc. Podstatně víc, než v ČR být členem hokejové nebo fotbalové reprezentace. Když v semifinále AB vypadli, byla to skoro národní tragédie. Co mě ale strašně překvapilo, byla reakce místních lidí. AB shodou okolností měli po svém posledním smutném zápase s domácí Francií přiletět na letiště do Christchurch. Na letišti se sešlo přes 3000 lidí (pro představivost ChCh má něco kolem 350 000 obyvatel), kteří jim přišli říct: "Thanks, we love you anyway!" I když nevyhráli. Když jsem se na to ptala, odpověděli mi, že právě teď kluci z AB potřebují podporu víc než kdykoliv jindy. Vždyť reprezentovali nás všechny. Tohle je pro novozélandskou povahu myslím dost typické - úspěch se tu přeje, ať je to v jakékoliv oblasti. Lidé se tu k úspěchu vzájemně podporují a i když se někomu hned nezadaří, ostatní se ho snaží podporovat a pomoci mu. Tenhle aspekt jejich povahy má dokonce název - kiwi attitude, kiwi přístup. Nic není nemožné, jednou to přijde! Doufám, že i All Blacks se to za čtyři roky podaří. Hlavně i proto, že další mistrovství bude právě na Novém Zélandu.

Santa Parade

Když jsme se dověděli, že bude v Christchurch vánoční průvod, moc nás to nezaujalo. Já jako odkojenec povinných prvomájových pochodů jsem byla skeptická, Adam zase prohlásil, že čevenýho mužíčka s plastikovými soby už viděl mockrát. Takže jsme určitě neplánovali, že bychom se na to šli podívat. V neděli nebylo moc hezky, v noci i ráno lilo, byl vítr a tím pádem i celkem zima, na horách se válela mlha, takže pomyšlení na nějaký sportovněji laděný výlet padlo. Místo toho nastoupily sice ne oblíbené, ale o to potřebnější domácí práce typu praní, žehlení a kontrola ledničky. Protože se naše zásoby smrskly na minimum, rozhodli jsme se, že aspoň nakoupíme a vydali se do centra. Christchurch pochopitelně není veliké, takže nám netrvalo dlouho a narazili jsme na zátarasy, které znamenaly, že santaklausí průvod právě začal. Přes prvotní neochotu se zúčastnit byť jako divák jsme nakonec tuto atrakci absolvovali a navíc jsme se i dobře pobavili. Malé město má tu výhodu, že jakmile se něco děje, vědí o tom všichni. Malé novozélanské město (i když Christchurch je tu hodnoceno v podstatě jako metropole!) má výhodu ještě jednu: většina lidí se aktivně snaží podílet. Takže průvod byl v podstatě neuvěřitelný slepenec různých vozítek a lidí v maskách - co kdo našel nebo vyrobil. vidět bylo fakt všechno: od profesionálně nazdobených vozů maxifirem až po domácky na koleně vyrobené povozy neziskovek. Svůj vozík měli ochránci koček i Telecom, budhisti, taneční škola, christchurská radnice, historické muzeum, bojovníci proti AIDS, centrum studentských výměn, čínská restaurace i hokejový klub. Prostě opravdu pestrá směska. Nevím, kolik těch vozíků bylo, ale určitě to šlo do stovek. Foťák jsme s sebou neměli a docela mě to mrzelo. Přesto, že nebylo nejtepleji, většina účinkujících se po skončení průvodu rozprchla do Hugley parku na odpolední piknik. Přesně podle kiwího hesla "jak je nad nulou, je vlastně hezky".

Dobytí Edorasu

Jižní ostrov jsme si za své přechodné bydliště vybrali kvůli neuvěřitelně přátelským lidem a překrásné přírodě. Tu se snažíme v mezích možností (tj. víkendových výletů) objevovat. Poslední naše výprava byla na Mt. Sunday alias Edoras, který leží od Christchurch asi hodinu a půl. Co je na Christchurch fajn - ještě ani nepřekročíte hranice města a máte pocit, že jste se ocitli v naprosté divočině "in the middle of nowhere". Ke cti místním mobilním operátorům musím číst, že signál se dá chytit i cca 100 km od města v místech, kde by to nikdo nečekal. Nám šel signál skvěle až cca 5 km za Mt. Somers a tam se definitivně ztratil. To už jsme byli ale od cíle jen asi 30 km a místo asfaltky se objevila prašná cesta. za celý den, který jsme v těchto mísgtech strávili, jsme potkali 5 aut. Na to, že náš cíl byl jedna z nejpropagovanějších turistických atrakcí regionu Ashburton, to bylo docela úsměvné. Zvykáme si ale, že na Jižním ostrově prostě nejsou návaly nikde. Z Mt. Somers jsme se vydali směrem na Hakatere a lake Clearwater, což je místní prázdninový rezort. To znamená, že je tam postavených pár "cribs" (představte si trampské chatky z počátku 20. století) a lidi tam mizí z města surfovat, rybařit a jezdit na kajaku. Tyhle chatky jsou na Zélandu strašně populární, na Severním ostrově je mají taky, ale tam je nazývají "bachs". Mt. Sunday jsme poznali okamžitě, jakmile se před námi otevřelo údolí řeky Potts, i když - bohužel - filmaři museli všechno po dokončení prací zase zbourat. Řečiště (alepsoň tady na Jižáku) jsou velmi široká a plná balvanů, docela bych je někdy chtěla vidět plná - jsou často několik kilometrů široká. My jsme tam ale viděli jen pár potůčků, protože je v posledních týdnech dost sucho. Z úbočí Mt. Potts jsme měli na Edoras super výhled a protože byl čas oběda a krásné počasí, dali jsme si piknik s výhledem na tuhle krásnou horu. Adam připravil doma pro všechny pizzu, kterou jsme stylově přepravovali v naší jídlotašce zn. All Blacks. Pochopitelně jsme dostali chuť na Mt. Sunday vylézt a projít se tam, kam vstoupila noha Viggova, mělo to ale několik háčků. Nebylo to daleko (odhadem 2-3 km do kopce), mezi námi ale bylo 5 malých říček a veliká pastvina plná krav, která se nikudy obejít nedala. Jako skalní fanoušci LOTRa jsme ale nevyměkli a směle vlezli do ohrádky - jen já jsem pevně doufala, že Radkovu "to jsou jen krávy a ty se bojí víc než ty, bejky mají jinde" můžu fakt věřit. Chvíli to vypadalo, že dojde ke střetu, protože několik telátek začalo zoufale bučet a jejich maminkám se to moc nelíbilo. Nakonec ale nás nechali být a my stáli před dalším úkolem - jak se dostat přes těch 5 potoků (cca 10 m šířka). Ponožky šly do batohu a my vlezli naboso v pohorkách do asi 10ti stupňový vody (mimochodem nádherně čistý a plný pstruhů). Jeden potok byl zvlášť dravý, takže jsme si všichni namočili kalhoty. Ale to už jsme lezli na Edoras a navzdory silnému větru se za chvíli ocitli nahoře. Výhled byl super!!! Cesta zpátky už šla poměrně hladce, až na to, že Adam v té nejdravější říčce uklouzl, takže se pak celou cestu zpátky domů sušil. Ale stálo to za to!!!

Kiwí počasí

Po dvou měsících se tu už cítíme pomalu jako doma. Christchurch je strašně příjemný místo a člověk se tu hodně rychle zorientuje. Určitě nám hodně pomohlo, že jsme přijeli na jaře, kdy tady všechno kvete a je naprosto jasné, proč má Christchurch přezdívku "garden city". Už si pomalu zvykáme i na to, že Zéland je země neobyčejně zelená a čistá (a čím dál víc to obdivujeme). Pořád ale mě vždycky každé ráno spolehlivě omráčí pohled na panorama Jižních Alp, které máme před s sebou (není-li ranní mlha! :-)), když Adama vezu do školy. Na to se asi zvyknout nedá, to budu obdivovat asi pořád. Počasí se tu sice neuvěřitelně střídá (cokoliv mezi 4 a 24 stupni kdykoliv před den), ale v posledních několika týdnech se dá říct, že už se opravdu nezadržitelně blíží léto. Kiwiové už totiž vytáhli džandály (nesmyslně česky se jim říká vietnamky, a to byly vynalezeny tady na Zélandu!) a kraťasy, i když svetry a péřovky mají stále po ruce. Komu připadala vždycky zvláštní tahle oblíbená módní kombinace Petera Jacksona při natáčení LOTRa, by se neměl divit: přístup domorodců je velmi pragmatický - je ti sama? No tak na sebe natáhni ještě jeden svetr, o co jde? Pořád zima? No tak natáhni ještě jeden, ne? Tohle kiwí počasí a jak se s ním tady lidi vyrovnávají, je strašně zajímavé pozorovat. Náš středoevropský zhýčkaný organismus nezvyklý na větší teplotní rozdíly než 6 stupňů to neměl zezačátku jednoduché. O to víc, že teplota v novozéladských domcích se od té venkovní příliš neliší. O bydlení kiwiů už byly napsány romány a vyprávěny horory - částečně to sedí, i když už se to hodně zlepšilo. Jižní ostrov je co se týče počasí poněkud tvrdší než Severní, ale i sem ústřední topení dorazilo teprve v posledních několika letech. Stejně tak, jako zimní gumy. Myslím, že tyhle neustálé teplotní změny dokonale zformovaly novozélandskou povahu, která je díky tomu velmi rozšafná a pohodová. Není neobvyklé vidět ráno děti jdoucí do školy v kraťasech a tričku i když teptoměr ukazuje 2 stupně nad nulou - vždyď odpoledne bude nejspíš 20, tak to ráno nějak přežijou! Jako matka mám cukání, když vidím stejné špunty ráno na kolobrndě jen tak ve světříku a ono leje a leje a leje (a tady fakt leje pořádně!). jenže oni to snad ani neregistrují. Jestli se pak ve škole nějak převlékají nebo v těch promočených školních unformách sedí celý den, se neodvažuji hádat - odpověď ale tuším..... :-) Jediní, kdo si místní počasí nemohou vynachválit, jsou kolegové Britové (zejména Skoti) a Irové. Předpokládám, že i migranti z Islandu by tu byli spokojeni, kdyby se sem nějací dostali. :-) Zase ale člověk spolehlivě prostřídá během týdne celý šatník, takže má pořád přehled, co za svršky vlastní.

Vítejte u nás v Christchurch

Protože se množí dotazy, jak se tady vlastně máme a protože nejde každému všechno do detailů vypisovat, rozhodli jsme se, že se pokusíme se dávat hlavní zajímavé zprávy na jedno místo, kam se budou moci chodit kamarádi a milovníci NZ dívat. Budou to čistě naše subjektivní názory a zkušenosti, ale třeba pobaví a pomůžou někomu, kdo se na Jižní ostrov v budoucnu chystá. Určitě to udělejte, je tu fakt moc krásně!!! :-)