Zachraňte papoušky kakapo!

Byli jsme se před týdnem podívat na Stewart Islandu na tzv. kakapo encounter. Ne že bychom se už nemohli dočkat se podívat na Stewart Island, poslední baštu "pravého původního Zélandu" (což byla taky trošku pravda), ale protože to byla naše první a nejspíš poslední možnost vidět naživo jednoho z kakapů, Sirocca. Kakapové jsou noční papoušci, asi největší a nejtěžší (mají obvykle něco mezi 2-4mi kg) nelétaví vegetariáni. Zbývá jich na světě asi jen pouhá stovka, žijí jen na NZ a jsou tu velmi přísně chráneni. Žijí jen na těch novozéladských ostrovech, které jsou plně zbaveny všech vetřelců (hlavně krys, koček a lasiček),  a kam se ani lidé téměř nedostanou. Jedním z takových ostrovů je malý Ulva Island, ležící v Patersonově zátoce mnohem většího Stewart Islandu. Tam mají jako na jeden z mála turisté vstup standardně povolen a po tři týdny tam bylo možné se setkat ve večeních hodinách s kakapem Siroccem. Ten tam byl dočasně přivezen z jiného ostrova, protože jako jediný z kakapů miluje lidi - dokonce natolik, že je oproti svým kolegům jednoznačně preferuje. Jak malý byl prý hodně nemocný a tak se mu ochranáři nadstandardně věnovali. Od té doby Sirocco lidi neustále vyhledává a všechny pokusy ho vrátit do přírody mezi ostatní kakapy zatím selhaly. Sirocco vysazený v buši, místo aby se družil a vyhledal své plemeno, poctivě tlapkal několik kilometrů za ochranáři zpátky do civilizace. Což musel být na nelétavého bumbrdlíčka opravdu velký výkon. :-) Takže se nakonec Scirocco stal alespoň "mluvčím" ostatních kakapů a je (a asi dost rád) využíván k předváděcím akcím, které mají upozornit na potřebu ochrany kakapů - a pochopitelně i k získávání peněz na ni. Vidět ho byl opravdu zážitek. A možnost alespoň trošku finančně pomoci organizaci, která se stará o jejich nevyhynutí. Její výsledky jsou vynikající - od poloviny devadesátých let, kdy záchranný program začal, se počet kakapů zvýšil skoro dvojnásobně.  A to je skvělá zpráva. Třeba se podaří docílit v současné době téměř nesplnitelný limit 150 žijících kakapů na světě.

Více o kakapech a jejich záchranném programu na http://www.kakaporecovery.org.nz/

Golf pro každou kapsu

Čím déle jsem tady a lépe to tu poznávám, tím se mi upravuje názor na golfisty a golf vůbec. Golf na Zélandu se dost liší od golfu v ČR, alespoň podle vnímání "normálních" lidí. Tady hrajou golf normální lidi. V normálních tričkách za normální ceny. Hřiště jsou všem dostupná a jsou jich tu mraky - jen v Invercargillu jsou čtyři (máme 50.000 obyvatel - ale to myslím, že k tomu počítají všechny vesnice v radiu 100 km :-)) a jedno jsme dokonce našli na Stewart Islandu, kde žijí necelé čtyři stovky obyvatel. Pro místní lidi je golf stejnou možností trávit čas venku jako třeba zahradničit, chodit po horách nebo vyrazit na kolo. Oni rádi tráví čas venku - jak už jsem psala, není divu, když v těch papundeklových domcích je skoro stejně "teplo". :-) Menší golfová hřiště chtějí 10 dolarů vstupné a pokud si člověk dohodne membership (např. 300 dolarů na rok), vyjde ho to ještě o mnoho levněji.
S golfovými hřišti je to tady vlastně stejné jako s hotely a hospodami - můžete mít jako fajnšmekr světovou třídu s tím nejlepším servisem (který se pochopitelně platí) nebo si to můžete amatérsky vyzkoušet v menším a skromnějším provedení. Prostě možnosti pro každou kapsu, jak se tady s oblibou říká. Možná se pomalu propracuji k názoru, že golf není jen pro snoby a že člověk nemusí zaplatit majlant, aby se na nějakém z hřišť mohl projít po greenu.

Skoroprohibicí k rozkvětu

Invercargill je v mnoha ohledech zvláštní město - dnes chci napsat o jedné místní "specialitě", která je unikátní i v rámci Jižního ostrova. Tady se nedá koupit v supermarketu pivo ani víno, o tvrdém alkoholu už nemluvě vůbec. Vzhledem k tomu, že jsem tady už byla pár dní v březnu 09 a tato skutečnost je mi známá, mě to už nepřekvapilo. Tenkrát jsme ale lítaly s kamarádkou v Countdownu mezi regály a usilovně pásly po Sauvignonu, když asi po pátém projetí všech uliček jsme musely konstatovat, že "tady to fakt není". Na druhou stranu - "bottle storů" je tu požehnaně a to znamená, že oslavchtiví obyvatelé a turisti naprázdno nepřijdou. Donedávka mi ale bylo záhadou, proč to tak je.
Na "vině" je místní trust (spolek), který uděluje licence na prodej alkoholu. Jak jsem pochopila, tak jeho strategie je následující: nedávat licence zámořským firmám, protože u těch putuje zisk do jejich mateřských zemí. To vysvětluje ty supermarkety - všechny jsou v podstatě australské. Udělovat licence místním s tím, že část zisku putuje do kasičky trustu, který s ním bude konat dobro. Taková typická malá domů. Co s ní asi ten náš milý trust dělá? No dělá celkem dost - sponzoruje sportovní aktivity a kroužky pro děti, postavil městský bazén, dotuje ochranu přírody a projekty s tím spojené. Možná to není až tak hloupá myšlenka - a jak znám novozéladský smysl pro spravedlnost a poctivost, myslím, že peníze putují opravdu tam, kam mají. Aspoň si to místňáci chválí. A já mám při každém otevření láhve vína či piva hřejivý pocit, že se také podílím na rozkvětu místní komunity. :-)

Déja Vu

Říká se, že když člověk podlehle kouzlu nějaké země, má tendenci se do ní často vracet. I když je ta země pěkně daleko. Takže od října jsme opět na Jižáku, tentokrát v Invercargillu. Není mnoho míst na světě, kam je do Antarktidy blíž než odsud a je tu prý nejjižněji položený McDonald na zeměkouli - což je fakt. :-) Tedy nevíme jistě, jestli nejjižněji položený, ale je tu.
Přestože jsme tu teprve 14 dní, je hodně věcí, které člověk shledává "jako doma". Respektive které se příliš neliší od Christchurch, kde jsme žili předtím. Invercargill je pochopitelně menší - když jsme v Christchurch nakládali auto, známí si z nás permanentně utahovali: Mobil si s sebou neber, tam určitě není pokrytí. Případně - Hele a zjišťovala jsi, jestli tam mají baráky elektřinu? Pak ale spousta z nich přiznala, že tady na "drsném Jihu" nikdy v životě nebyla a o Invercargillu ví pouze z doslechu. Pokusím se tedy během našeho pobytu tady pokud možno objektivně informovat o tom, jak to tady chodí. Poznatek první - elektřina i mobilní pokrytí tu je. :-) A dokonce funguje i internet a kromě McDonalda je tu Burger King, KFC a Pizza Hutt. Takže civilizace - bydlíme v centru a tak to máme nasázené všechno hezky kolem! :-)