Pro Christchurch

Mluvit o Christchurch stále trochu bolí - skoro každý tady tam někoho má nebo zná. Je něco jiného vidět obrázky v televizi, byť otřesné, a něco jiného poslouchat osobní příběhy vašich známých, které katastrofa přímo zasáhla. Moje kamarádka za mnou přijela na jih na pár dní, jen aby se odtamtud na chvíli dostala. Není týden, abychom neslyšeli, že Christchurch zasáhly další otřesy, přitom ty malé se už ani nepočítají. Christchurch je past - lidé by chtěli pryč, ale nemají kam jít. Domy v Christchurch se prodat nedají, takže nejsou peníze ani na koupi domu někde jinde, ani na pronájem. Zemětřesení v Christchurch jsou hrozná v tom, že se pořád dějí a nikdo neví dne ani hodiny, kdy přijde zase další velké. Před Vánocemi to vypadalo nadějně, otřesů začalo postupně ubývat. Ale na Štědrý den se země zatřásla s velkou silou znovu. Povodeň nebo požár skončí a město se může začít opět budovat. V Christchurch to stále pořád ještě není možné.
Brzo bude smutné roční výročí - 22.2. Co by si lidé v Christchurch asi nejvíc přáli, je návrat do normálního života. Nemuset se sprchovat v plavkách, protože možná budete muset v minutě vyběhnout ven na ulici. Přestat počítat zásoby konzerv a pitné vody. Neobcházet patrové budovy obloukem. Normálně se zase v klidu vyspat.
SIT v prosinci koupilo motel v centru Invercargillu. Kromě ubytování mezinárodních studentů a učitelů ho nabízí i svým zaměstnancům z Christchurch, aby si mohli alespoň na chvíli oddechnout. První rodiny jsou už od ledna tady. Co se mi na Zélandu líbí, je solidarita. I rok poté. Je normální pomoct těm, co jsou v trablech. Je normální na ně myslet a něco pro ně udělat.

Coffee culture - Made in New Zealand

To jsme před necelým měsícem projížděli s kamarádem z Čech z Queenstownu na West Coast a zastavili se na ranní kafe v Cardroně. Měli jsme kliku, protože jsme před hospodou zaparkovali asi dvě minuty před desátou a otvírali v deset. To sice znamenalo, že první čtvrthodinu se barista pohyboval poněkud mátožně, ale kafe nám udělal skvělé - jak moje "flat white", tak Petrovo "short black". Mimochodem teď mě napadá, že místní "kafí slovník" by si zasloužil vlastní post. Dám si to na seznam. :-) Seděli jsme na zahrádce v ranním sluníčku a kochali se prostředím jedné z nejhezčích (a údajně také nejstarších a rozhodně nejfotografovanějších) hospod na Jižním ostrově. Chvíli po nás si na zahrádku přisedl pár turistů, kteří si evidentně ranní pohodu užívali stejně jako my. Přemítali jsme o tom, co dělá Novozélanďany v dnešním světě tak zvláštní, proč je jejich přístup brát většinou návštěvníků této země tak pozitivně. V diskuzi nás přerušil až barista, který se náhle zjevil u našeho stolu se šálkem dalšího "short black".
"Omylem jsem to udělal pro támhletoho pána," řekl, "a pak jsem si uvědomil, že tohle pijete vy", kývl na Petra. "Nechcete si dát ještě jedno, je to dobrý kafe," ujistil ho. Pochopitelně grátis.
Petr tedy skončil to ráno s dvojitou dávkou kafe a já zase s odpovědí na to, v čem jsou Novozélanďané tak jiní - tady se tomu říká "going extra mile". Bylo by mnohem jednodušší to kafe navíc vylít do dřezu, finanční efekt by byl stejný a nikam vy se s tím ten kluk nemusel tahat. Efekt dobrého pocitu, že někomu stojíte za to, udělat pár kroků navíc, je ale úplně o něčem jiném.  

Southland v létě 2012

Southland má pověst místa s nejmizernějším počasím na Novém Zélandu. Vlastně se o tuto příčku dělí svorně s West Coast (také Jižní ostrov). Percepce je asi následující: West Coast = kontinuální mokro, Southland = permanentní kosa. Nejsem plážový typ, v Southlandu je mi dobře, ale těžko přesvědčuji kamarády z Northlandu, Aucklandu i Nelsonu a v podstatě i z Prahy, že to tady mají šanci přežít. Až nyní mám konečně data - data jasně dokazující, že Southland se ve svých světlých okamžicích trvajících i několik týdnů dokáže sluncem i teplotami směle postavit Nelsonu, vyhledávaném to přímořském ráji kiwích důchodců. Notabene když zrovna Nelson to chudák letos schytal v povodních za celý Nový Zéland. Byli jsme tam v půlce ledna a sesuvy půdy uprostřed města jsou pořád jasně zřetelné. Southland ale toto léto požívá neuvěřitelné blahosklonnosti povětrnostního božstva, protože tak teplo, jako letos, tu opravdu normálně nebývá. Navíc to trvá s lehkými přestávkami v podstatě od začátku prosince.Včera po cestě z Dunedinu jsme jeli celou cestu se staženými okýnky (mít v Southlandu v autě klimatizaci představuje totiž pro potomky skotských přistěhovalců nesmyslný rozmar) a jakmile jsme na chvilku zastavili, hned se teploměr hnal nahoru přes třicítku. Venku bylo při lehkém vánku přes 25° C a to už tu představuje něco jako tropy na Šumavě. Takže teplomilové, směle se vrhněte na návštěvu nám v Invercargillu - jak říká Marcus, prominentní bluffí rezident, je to tady teď jako ve Středomoří. Zatím. Ale i v případě náhlých změn počasí - ano, i to se tu děje - se nemusí zoufat. U Macpacu probíhají právě výprodeje termoprádla a novozélandské merino znamená vždy dobrou koupi. A to se bude teď v Evropě sakra hodit.