Akce: Vánoční stromeček

Týden před Vánocemi se pomalu i Christchurch začíná lehce probírat. Až doteď se zdálo, že tyhle svátky se naprosto ztratily ve stínu surfování, opékání masíček, bosatého pobíhání po parcích a courání po horách. Včera ale - představte si! - se poprvé stalo, že jsem musela u shopping centra 2x objet parkoviště, abych našla místo. Lidi začali nakupovat. Pořád ale ten vánoční "shon" má o dost jiné tempo, než jsme zvyklí z Prahy. Kiwiové (alespoň tady na Jižáku) v shopping centrech pomalu courají, bouřlivě se vítají se známými (ty zas není tak těžké tam potkat), debatují a většinou po chvíli svorně skončí ve food courtu na kafíčku s muffinem. To znamená, že rychle projít nákupním centrem se prostě nedá. Další zvláštností je vánoční výzdoba. S recesí sobě vlastní kiwiové na těch pár stromečků, které se v ulicích objevily, navěsili džandály, plyšové kiwi a pukeka, nebo malá surfová prkýnka. Rozhodovali jsme se, jestli stromeček domů koupit nebo ne - nakonec vyhrála tradice a taky chuť mít doma něco zeleného a voňavého (uměliny byť i zdařilé se nám příčí). Kolem Christchurch na hlavních výpadovkách se totiž objevily cedule "Xmas Trees for sale", tak jsem k jedné takové ceduli zamířila. Už od vjezdu na malý dvorek na mě mávala holčina se santaklausovskou čepičkou a mačetou mi ukazovala, kde zaparkovat. Vysvětlila jsem jí, že chci jen opravdu malý stromeček nebo pár větví a trošku mě zarazilo, že jsem na tom dvorku žádné stromečky neviděla. Dívčina mě protáhla boudičkou z vlnitého plechu do další části zahrady - tentokrát obrovské a plné jehličnatých stromečků různých velikostí a tvarů. "Tak kterej?" kývla na mě. Ukázala jsem na jednoho huňatýho prcka: "Tenhle by byl dobrej". Dívčina se ještě ujistila, že ho opravdu chci, pak jednou máchla tou mačetou, co mi s ní ukazovala směr na parkovišti a vzápětí mi stromek nacpala do auta. Patnáct dolarů a 2 minuty byly parametry celé akce. Stromeček už je doma a fakt voní, i když čert ví, co je to za jehličnan. A nějaký dárek se pod něj taky snad vejde! :-)