Santa Parade

Když jsme se dověděli, že bude v Christchurch vánoční průvod, moc nás to nezaujalo. Já jako odkojenec povinných prvomájových pochodů jsem byla skeptická, Adam zase prohlásil, že čevenýho mužíčka s plastikovými soby už viděl mockrát. Takže jsme určitě neplánovali, že bychom se na to šli podívat. V neděli nebylo moc hezky, v noci i ráno lilo, byl vítr a tím pádem i celkem zima, na horách se válela mlha, takže pomyšlení na nějaký sportovněji laděný výlet padlo. Místo toho nastoupily sice ne oblíbené, ale o to potřebnější domácí práce typu praní, žehlení a kontrola ledničky. Protože se naše zásoby smrskly na minimum, rozhodli jsme se, že aspoň nakoupíme a vydali se do centra. Christchurch pochopitelně není veliké, takže nám netrvalo dlouho a narazili jsme na zátarasy, které znamenaly, že santaklausí průvod právě začal. Přes prvotní neochotu se zúčastnit byť jako divák jsme nakonec tuto atrakci absolvovali a navíc jsme se i dobře pobavili. Malé město má tu výhodu, že jakmile se něco děje, vědí o tom všichni. Malé novozélanské město (i když Christchurch je tu hodnoceno v podstatě jako metropole!) má výhodu ještě jednu: většina lidí se aktivně snaží podílet. Takže průvod byl v podstatě neuvěřitelný slepenec různých vozítek a lidí v maskách - co kdo našel nebo vyrobil. vidět bylo fakt všechno: od profesionálně nazdobených vozů maxifirem až po domácky na koleně vyrobené povozy neziskovek. Svůj vozík měli ochránci koček i Telecom, budhisti, taneční škola, christchurská radnice, historické muzeum, bojovníci proti AIDS, centrum studentských výměn, čínská restaurace i hokejový klub. Prostě opravdu pestrá směska. Nevím, kolik těch vozíků bylo, ale určitě to šlo do stovek. Foťák jsme s sebou neměli a docela mě to mrzelo. Přesto, že nebylo nejtepleji, většina účinkujících se po skončení průvodu rozprchla do Hugley parku na odpolední piknik. Přesně podle kiwího hesla "jak je nad nulou, je vlastně hezky".