Dobytí Edorasu

Jižní ostrov jsme si za své přechodné bydliště vybrali kvůli neuvěřitelně přátelským lidem a překrásné přírodě. Tu se snažíme v mezích možností (tj. víkendových výletů) objevovat. Poslední naše výprava byla na Mt. Sunday alias Edoras, který leží od Christchurch asi hodinu a půl. Co je na Christchurch fajn - ještě ani nepřekročíte hranice města a máte pocit, že jste se ocitli v naprosté divočině "in the middle of nowhere". Ke cti místním mobilním operátorům musím číst, že signál se dá chytit i cca 100 km od města v místech, kde by to nikdo nečekal. Nám šel signál skvěle až cca 5 km za Mt. Somers a tam se definitivně ztratil. To už jsme byli ale od cíle jen asi 30 km a místo asfaltky se objevila prašná cesta. za celý den, který jsme v těchto mísgtech strávili, jsme potkali 5 aut. Na to, že náš cíl byl jedna z nejpropagovanějších turistických atrakcí regionu Ashburton, to bylo docela úsměvné. Zvykáme si ale, že na Jižním ostrově prostě nejsou návaly nikde. Z Mt. Somers jsme se vydali směrem na Hakatere a lake Clearwater, což je místní prázdninový rezort. To znamená, že je tam postavených pár "cribs" (představte si trampské chatky z počátku 20. století) a lidi tam mizí z města surfovat, rybařit a jezdit na kajaku. Tyhle chatky jsou na Zélandu strašně populární, na Severním ostrově je mají taky, ale tam je nazývají "bachs". Mt. Sunday jsme poznali okamžitě, jakmile se před námi otevřelo údolí řeky Potts, i když - bohužel - filmaři museli všechno po dokončení prací zase zbourat. Řečiště (alepsoň tady na Jižáku) jsou velmi široká a plná balvanů, docela bych je někdy chtěla vidět plná - jsou často několik kilometrů široká. My jsme tam ale viděli jen pár potůčků, protože je v posledních týdnech dost sucho. Z úbočí Mt. Potts jsme měli na Edoras super výhled a protože byl čas oběda a krásné počasí, dali jsme si piknik s výhledem na tuhle krásnou horu. Adam připravil doma pro všechny pizzu, kterou jsme stylově přepravovali v naší jídlotašce zn. All Blacks. Pochopitelně jsme dostali chuť na Mt. Sunday vylézt a projít se tam, kam vstoupila noha Viggova, mělo to ale několik háčků. Nebylo to daleko (odhadem 2-3 km do kopce), mezi námi ale bylo 5 malých říček a veliká pastvina plná krav, která se nikudy obejít nedala. Jako skalní fanoušci LOTRa jsme ale nevyměkli a směle vlezli do ohrádky - jen já jsem pevně doufala, že Radkovu "to jsou jen krávy a ty se bojí víc než ty, bejky mají jinde" můžu fakt věřit. Chvíli to vypadalo, že dojde ke střetu, protože několik telátek začalo zoufale bučet a jejich maminkám se to moc nelíbilo. Nakonec ale nás nechali být a my stáli před dalším úkolem - jak se dostat přes těch 5 potoků (cca 10 m šířka). Ponožky šly do batohu a my vlezli naboso v pohorkách do asi 10ti stupňový vody (mimochodem nádherně čistý a plný pstruhů). Jeden potok byl zvlášť dravý, takže jsme si všichni namočili kalhoty. Ale to už jsme lezli na Edoras a navzdory silnému větru se za chvíli ocitli nahoře. Výhled byl super!!! Cesta zpátky už šla poměrně hladce, až na to, že Adam v té nejdravější říčce uklouzl, takže se pak celou cestu zpátky domů sušil. Ale stálo to za to!!!