Holé děti

Už chápu, proč jsou malí kiwíci tak otužilí. Včera byla pěkná klendra, i většina místních dospěláků (turistů tady moc nemáme) vytáhla bundy, dlouhé kalhoty a vysoké boty. Oni tedy alespoň jednu věc, já všechny tři. Nicméně děti, které se ještě oblíkat samy moc neumějí (takže ty předškolní), nechali jejich rodiče nadále v tričkách a šortečkách/sukýnkách. Mimínkům jen navíc oblíkli  k bodíčkům (s kompletně holýma nohama)ponožtičky. Možná bych ještě měla podotknout, že miminka se ŽÁDNÝMI dekami v kočárcích tady nerozmazlují - jsou zachumláni jen v tom, co mají na sobě, takže téměř v ničem. Přesto jsou ty děti většinou hodné. Možná zimou ztuhlé dítě je klidnější, než to zahřáté, fakt nevím. Ve frontě u pokladny, kde jsem včera nakupovala zásoby na další týden,  jednomu takovému miminku spadly právě ty ponožky co ho měly navíc zahřát, jeho maorská maminka si toho ale nevšimla a dál vesele klábosila s pokladní o jednom nekonečném televizním seriálu. Podala jsem jí obě ponožky s pocitem "aby dítě netrpělo", ona mi moc děkovala a obě ty ponožky šoupla do tašky. Když to neumíš nosit, tak máš smůlu.... Je pravda, že nemocnice tu ve švech nepraskají. Je pravda, že v práci chybějí lidi mnohem víc kvůli tomu, že někde soutěží, než že by marodili. Je pravda, že se většina Novozélanďanů dožívá velmi vysokého věku. Je pravda, že nemají problémy se adaptovat ve složitých přírodních podmínkách. Že by bylo tedy něco špatně s náma středoevropskýma matkama, které neustále peskujeme své potomky stylem "vezmi si čepici" a "zapni si svetr"? Teď už s tím asi nic neudělám - nechala jsem svou patnáctiletou ratolest, aby po kiwím vzoru přežívala místní rozmary počasí, a výsledkem byla prvotřídní chřipka. Pozdě bycha honit.....