Pohostinství na Novém Zélandu je široká a pestrobarevná kapitola. S turistickým boomem po roce 2000 se pochopitelně začal profesionalizovat i provoz restaurací, bistérek take-away, kafetérií a dalších podobných služeb. Nabídka je tu opravdu rozmanitá, takže je složité generalizovat, pokusím se ale přesto shrnout pár hlavních postřehů:
Voda: v 99% kiwích hospůdkách všeho druhu a všech kategorií dostane zákazník automaticky karafu s vodou, za kterou se NEPLATÍ. Někdy s ledem a citrónem, někdy samotnou - to je ale celkem jedno, protože voda je tu všude kvalitní a dobrá.
Klídek: i když si dáte jen jedno kafe a cucáte ho čtyři hodiny, nikdo to neřeší. Prostě zůstanete tak dlouho, dokud vás to baví. Občas se někdo přijde podívat, jestli něco nepotřebujete, ale to je všechno. Protože se většinou platí u barového pultu, nikdo vám nedává žédné signály k odchodu tím, že vám podsune účet k zaplacení. ¨
Spropitné: se na NZ stále ještě nedává. I když v Aucklandu a na hlavních turistických trasách se už tento zbyk poomalu díky turistům začíná rozmáhat, většina Jižáku je naštěstí ještě nedotčena. Odpadají tak zmatky typu "kolik tak se asi dává" a kyselé obličeje personálu.
Kafe: kafe je novozéladskou posedlostí - a to dobré kafe. Kafe tu opravdu umějí a provozovat bistro s nejlepší kávou ve městě je opravdu něco. Kafe stojí kolem 4 dolarů a to kdekoliv - na letišti, v luxusní restauraci, v McDonaldu, na Stewart Islandu i v centru Aucklandu.
Take-away: jsou většinou doménou indických, thajských a čínských přistěhovalců - v poslední době se k nim přidávají i Japonci se svým sushi. Za 5-10 dolarů tam člověk pořídí zajímavou alternativu k fast foodu typu Burger King. Je to levé a dobré a podstatně zdravější. Na čem vydělávají ale netuším, protože porce bývají obrovské.
Mufiny, scones a další buchty: většinou v provedení tak pro tři lidi - jsou tyhle obrovské snacky podávány v kavárnách. Novozélanďané neradi chodí do kavárem sami, takže je často sdílejí - když jdeme s kolegy na kávovou pauzu, vždycky někdo koupí takovouhle buchtu a nakrájí jí na patřičný počet kousků, aby se dostalo na každého.
Ceny: take-away nebo fast food lze pořídit do 10 dolarů na osobu, běžné restauarce servírují jídlo kolem dvacky a ty luxusnější za 30-50 dolarů. V podstatě platí, že v "normálních" restauracích se servírují veliké porce, v těch "lepších" to není tolik o množství jako o kulinářském a estetickém zážitku. Ale ani tam spropitné nechtějí. :-)
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat