She´ll be right - žádnej stres

Tak moje systematické dítě dostává lekce, co to znamená flexibilita a kreativita Made in Kiwiland. Dnes byl pomáhat u nás na univerzitě v administrativě - prázdniny jsou přece od toho, aby alespoň jednou za rok bylo vlastní dítě nějak pracovně užitečné. A když už ne doma, tak aspoň někde jinde. Hned na začátku získal díky novozélandské pohodovosti první výhodu - bylo mu řečeno, že má přijít "nekdy dopoledne"takže dorazil v 11:20 hod. (pořád dopoledne, ne?) Pak to ale začalo - paní, která mu měla dát práci, byla někde a nikdo nevěděl kde. Všichni mu říkali, že určitě přijde, ať si zatím v klidu počká. V klidu čekal 20 minut, než se začal pídit. Ukázalo se, že paní byla celou dobu vedle v kanceláři u kolegyně na kafi a nikdo jí nějak nestačil říct, že už je posila na místě. S úsměvem mu ukázala na 3000 desek, které bylo potřeba naplnit materiály pro studenty. Na otázku, dokdy to má napytlíkovat mu milá paní řekla: "Udělej, co stihneš." Dítě vycepované českým kapitalismem se pídilo dál - JAK PŘESNĚ se mají všechny ty věci do desek ukládat, aby to nebylo blbě. Odpovědí mu bylo zamyšlené "Hm - dávej to tam tak, aby se tam všechno vešlo." Odpověď hodná profesionálního stanovovatele cílů. V jednu se dověděl, že má půlhodinovou přestávku na oběd, kterou hbitě využil - přestože snídal v 11. V té době už tvrdil, že "pytlíkování" je monotónní pakárna a vymýšlel, jak si to v průběhu odpoledne zpestřit. Odpoledne byl už povýšen na "samostatného pytlíkovače", protože se zjistilo, že jím vymyšlený systém je rychlejší než ten, jak to dělali původně. Jinými slovy - paní, co na něj měla dohlížet, už na něj nedohlížela. Ve tři hodiny vyfasoval od vedoucí administrativy tři bonbóny, asi aby tu poslední hodinu ještě vydržel a ve čtyři to slavnostně zabalil s tím, že mu všichni, co potkal na chodbě, děkovali, aniž by kdokoliv jeho práci zkontroloval. Výsledek? Spokojený brigádník, ochotný přijít kdykoliv znova a 3000 nacpaných vzorně napytlíkovaných obálek.
Tady se prostě nepočítá s tím, že by někdo něco udělal blbě. A už vůbec ne, že by něco udělal blbě schválně. Anebo že by to odflákl. Zjednodušení práce ano, to se dokonce cení. Ale to, že by někdo podváděl, to southlandský mozek nebere. A ono jim to překvapivě funguje - alespoň z toho, co jsem zatím poznala. Je pravda, že centrální Evropa z tohohle přístupu omdlévá a určitě by ho označila za "neprofesionální". Na druhou stranu co je lepší? Proces fungující s bezchybnou německou perfektností  s infarktem jako vedlejším účinkem nebo škobrtavý a možná nedokonalý kiwí postup s úsměvem a upřímnou snahou o win-win pohodičku? Výsledek je totiž často identický, jiná je jen cesta k němu vedoucí. Sedm milionů imigrantů ročně se sem chce přistěhovat většinou právě kvůli tomuhle.