Southland má o něco vyšší věkový průměr než zbytek Nového Zélandu. Je to způsobeno tím, že část mlaďochů se po škole odsouvá více na sever a také tím, že se tady prostě žije déle. Lidi tady hodně sportují, jejich jídelníček je samá ryba a zelenina, hodně žijí venku a určitě se výrazně méně stresují. Co je ale ještě obdivuhodnější, že i ve vysokém věku jsou většinou mentálně čilí a aktivní. S fyzickou schránkou je to o něco horší, přesto ale není výjimkou, že když už devadesátiletý děda nemůže maratón běžet, tak ho buď "jenom" projde nebo ho alespoň dobrovolnicky pomáhá zajišťovat.
Existují tady profese, kterým se říká retirement jobs - tak nějak se předpokládá, že v 65 letech spousta lidí ještě pracovat chce a tak má možnost. Jde např. o sekání trávy, pomoc v knihovně, hlídání dětí po škole (!) - tzv. afterschool care, roznášení novin atd. Že by někdo v sedmdesáti nezavadil o práci? Ale jděte, vždyť je toho tolik pořád potřeba udělat!
Babička jedné mé kolegyně bude v lednu 2010 slavit 100 let. Babička je tím nadšená a už celou rodinu diriguje, jak si přeje, aby oslava probíhala. Sama si ji vymýšlí a sama plánuje, co všechno se musí připravit - není to asi nic snadného, protože babička je z 8mi dětí a na tyhle narozky se musí přijet podívat všichni z rodiny. Kolegyně si jen mírně povzdechla, jak kolem toho všichni kmitají, protože babička už to sama nezvládá: "Až bude sto mě, tak kvůli tomu takhle rodinu určitě honit nebudu!" Hezké plány, ne? :-) Měla bych k tomu asi podotknout, že nikdo z její rodiny čtyři generace zpět nezemřel mladší 94 let, takže její připomínka je docela na místě. :-)
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat