Zmatky kolem křižovatky

To, že se jezdí na Zélandu vlevo, je asi všeobecně známo. Tenhle fakt většinou potíž nedělá, to dělají jen věci, které s tím bezprostředně souvisí. Několikrát se mi stalo, že jsem se dostala do auta ze špatné strany a omylem spokojeně usedla na sedadle spolujezdce - když jsem hmatala po volantu, pochopila jsem, že je potřeba se posunout se o jednu sedačku doprava. Pokud člověk řídí v obydlených oblastech (jako je město), málokdy se mu během jízdy stane, že by se nevědomky přesunul na stranu pravou. To v tzv. "rural areas" je to jiný kafe - zejména tady na Jižáku může člověk frčet pár desítek kilometrů a nepotká ani nohu. Stačí se zasnít (zase jste se kochal, pane dokrore? :-)) a najednou to člověk sviští tam, kde byl dvacet let zvyklý z Česka. Naštěstí mu to ale brzy dojde, Zéland rozhodně nevlastní aspoň tady na Jihu spleť rovných dlouhých dálnic, takže je podél cest spousta značek, které upozorňují na klesání/stoupání/kroucení/dobytek/. Hned si uvědomíte, že ta značka je jinde, než by být měla a hned potom vám dojde, že ona je vlastně správně a blbě jste vy. Co je ale nejhorší pastička na řidiče, je kiwí systém předností na křižovatkách. Pokusím se to popsat co možná jednoduše: pokud jedete rovně, je to jasné - máte přednost a jediné, podle čeho se řídíte, je semafor. Pokud zatáčíte doprava, budete asi poprvé udiveni, protože jakmile přejedou auta jedoucí rovně, je řada na vás. A to i přesto, že vy se musíte prokousat celou křižovatkou. Narozdíl od pravidel českých, ten, kdo má odbočení snazší (tedy tady na Zélandu ten, kdo potřebuje hupsnout doleva), jede až úplně nakonec. Zvenku to vypadá nelogicky a srandovně ale logiku to má dobrou - nestává se pak, že se na toho chudáka, co musí přes celou křižovatku, vlastně nedostane. Ten co to má jednoduché, to vždycky nějak stihne, i když už mu tam skočí oranžová. Tohle pravidlo chvíli trvá, než člověk dostane do krve, naštěstí až na Auckland bývá ve většině kiwích měst provoz plynulý. Kiwíci sice prohlašují, že je provoz v posledních letech děsný a že mají také "rush hour", to je ale v porovnání s evropskými podmínkami mile přehnané. Rush hour je fakt snad jen v Aucklandu - Christchurch má svých rush 15 minutes a v Dunedinu je zácpa, když se v centru na světlech potkají 4 auta. Jako perličku nakonec uvádím přání jedněch britských emigrantů, kteří při koupi domu zde v Christchurch trvali na tom, že jsou ochotni do práce dojíždět tak nejvýš hodinu. Realitní makléřka se upřímně podivila: "A jste si jistí, že chcete žít až v Asburtonu?" (Ashburton je městečko cca 90 km a hodinu cesty jižně od Christchurch).