Kiwí dítě je téma samo o sobě. Dost se ale liší, jestli se jedná o prcka (školka nebo základka) nebo o Kiwiho vzrostlejšího (intermediate nebo high school). Teď bych se zkusila zaměřit na ty menší:
To, že mě stále ještě vždycky zaskočí špunt na koloběžce bez doprovodu uprostřed dopravní špičky, to už jsem psala. Dalším poznávacím znamením kiwích dětí jsou povinné kloboučky. Protože hodně školkových a školních aktivit probíhá venku, jsou dost striktně vyžadovány a většinou se prodávají tak, aby ladily k příslušné uniformě (zelené, modré, červené i žluté jsme viděli). Všechny mají tkaničku pod bradu a dost často se v nich děti prohánějí o po skončení školy. Sluníčko je tady zejména v létě hodně silné, takže brýle, opalovací krém a klobouk jsou naprostou podmínkou přežití bez úhony. Dalším znakem malých kiwích dětí jsou barevné uniformy - zatímco uniformy starších Kiwíků jsou laděny spíš do decentních a tmavších barev, malí Novozélanďánci jsou pestří jak papoušci - oblíbené jsou zejména červené, žluté a oranžové barvy (což je pochopitelné, díky tomu, že se tak často štrádují po silnicích sami). Každý druhý malý Kiwi má koloběžku a skoro každý nosí obrovský batoh. V něm hlavní složku tvoří lunchbox, protože na místních školách nejsou jídelny, takže děti si všechno jídlo musí donést na vlastních zádech. Malí kiwíci mají oproti většině evropských kolegů jednu velikánskou výhodu a tou jsou rozlehlá hřiště, které jsou v každém městě i městečku ve velikém množství.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat