Prosím, přijeďte to Christchurch

Nikde na světě jsem si neuvědomila význam rčení „naděje umírá poslední“ tak, jako v Christchurch. Od zemětřesení v únoru 2011 jsem tam nebyla. Měla jsem velmi smíšené pocity, když jsem tam více než roce po neštěstí přilétala. Christchurch navíc ukazovalo ten den hodně pošmournou tvář zimního lezavého rána, což na náladě moc nepřidalo. O to větší šok bylo slyšet smích, vidět běhat malé děti s míčem na hřištích, pozorovat joggující sportovce a důchodce krmící kachny na Avoně. V Christchurch přese všechno zoufalství funguje normální život. Ne všude, ale všude tam, kde to jen trošku jde. V rozvalinách centra města vyrostlo nákupní centrum z barevných kontejnerů. Všude kolem jsou pestrobarevné květináče se zelení, hlavní třída této unikátní obchodní třídy je lemována praporky All Blacks. Hned za ní dělníci rozebírají staticky narušené budovy a vrší haldy dalšího kamení. Je to zvláštní kombinace zmaru a naděje, kde lidé se jednoznačně přimykají k té naději. Je jich dost, kteří už mají dost a chtěli by pryč, ale nemohou – mají tu děti, známé, domy, které nikdo v tuhle chvíli nekoupí. Je tu ale velké množství těch, kteří si odchod ani na chvilku nepřipustili – tohle je jejich město, nemohou ho v těžkých chvílích opustit. Budou tu žít, protože se tak rozhodli. A v daných podmínkách udělají maximum pro to, aby ten život byl co nejlepší. Každý tomu může nějak pomoci. Kathryn se svojí jazykovou školou usídlila ve svých prostorách další čtyři podobné školy, kterým skončily v sutinách knížky, pomůcky, počítače i nábytek. Společně se dělí o vše, co k výuce zbylo - aby mohli všichni nějak pokračovat. Babičky z poničeného Sunmeru vytvořily barevné „přehozy“ na železné kontejnery, které byly postaveny jak bariéry podél sesouvajících se skal. Aby byl na ně hezčí pohled. Anita k sobě nastěhovala souseda – osamělého důchodce, jehož domek skončil s tzv. červenou samolepkou, která označuje neobyvatelnost. Lidé v Christchurch jsou neskuteční. Jestli nám chybí hrdinové, oni jich mají na rozdávání. Zeptala jsem se, co teď nejvíc potřebují. „Potřebujeme vás. Potřebujeme, abyste sem nepřestali jezdit, abychom se o vás mohli postarat a pomoct tak našemu městu znovu k rozkvětu.“ Že Christchurch povstane a bude znovu krásným městem, tu nikdo nepochybuje. Přes všechno, co jsem tam viděla, jim v tom bezmezně věřím – oni to dokážou. Takže prosím, pokud můžete – přijeďte do Christchurch, potřebují vás tam. Město a hlavně lidé, co v něm žijí - jsou prostě úžasní.