Kdyby byly v Ruzyni shuttly...

Letištní shuttly ve Wellingtonu jsou prima věc. Jednak jsou připraveny u příletové haly hned u východu, takže je člověk nikde nemusí nahánět, druhak ho odvezou přímo až před práh kam si řekne a za třetí ho finančně nezruinují (sazba je fixní 15 dolarů, ať je to kam je to). Musí se jen „vydýchat“ to, že třeba přijdete na řadu až poslední – poté co řidič usadí všechny cestovatele dovnitř a zjistí, kdo kam potřebuje, jeho mozek vykouzlí ideální trasu pro rozvoz všech příchozích. Někdy mu pomáhá navigace, ale většinou to zvládne bez ní – což asi pro domácího ve Wellingtonu není takový problém. Pro cestovatele pro ale problém je, protože Wellington představuje změť kopců, uliček, jednosměrek a překvapivých nájezdů a objezdů. Jak ráda řídím, tak ve Wellingtonu ne. Už párkrát se mi stalo, že do vedlejší ulice jsem jela přes půl hodiny, protože mě silnice díky jednosměrce s překvapivým úhybem do nepředvídatelného směru zavedla do úplně jiné části města. Shuttly jsou proto požehnáním – taky i proto, že řidiči bývají sdílní a velmi ochotně informují o všem, co by vás jen trochu mohlo zajímat. Ať je to aktuální výstava v Te Papa, slevy na zimní bundy v Macpacu nebo skóre posledního ragbyového utkání, které jste včera „náhodou“ nezaznamenali. To se totiž nikomu normálně na Zélandu nestane, ale pokud jste už náhodou takovým ignorantem (a turista většinou je), pravověrný řidič shuttlu považuje za povinnou službu vlasti vaši trestuhodnou neznalost okamžitě napravit. A pokud nechápavě civíte při vyslovení „All Blacks“, opravdu bystě měli svou potenciální návštěvu novozélandských ostrovů pečlivě zvážit. Bude vám totiž chybět stěžejní konverzační téma, což místní – v souvislostí s  mistrovstvím světa 2011 – budou chápat jen těžko. Budiž vám důkazem to, že jeden wellingtonský kopec se pyšní nápisem ne nepodobným tomu hollywoodskému. A hádejte, co je tam napsáno? (Pomůcka: jsou to dvě slova: první začíná na A a druhé na B).