Ztracené dcery

V posledních dnech celý svět sleduje otřesný případ z Rakouska - "otec" (bez uvozovek to prostě napsat nemůžu) věznil svou dceru 24 let ve zvukotěsném sklepení svého domku. Podrobnosti asi většina lidí v tisku četla, jsou tak hrozné, že je tady ani citovat nechci. O čem ale naopak psát chci, je postoj lidí z okolí inkriminované rodiny a především přístup rakouské policie.
Dcera kdysi před lety nevysvětlitelně zmizela. Otec to policii nahlásil a ta začala "pátrat". Přestože měl na svůj sklep schválené stavební povolení a policie o něm věděla, za celých 24 let sklep ani jednou nenavštívila! Sousedům to prý sice bylo divné, ale nenapadlo je po dívce pátrat nebo se na něco vyptávat. Přestože se během těch let objevili v domku tři děti pohřešované dcery, všichni se smířili s vysvětlením, že je tam dcera tajně(!) odložila! Všem - včetně policie - stačilo otcovo vysvětlení, že si jeho dcera nepřeje s nikým komunikovat.....
Jak zoufalý asi musí být stav, kdy se na vás všichni vykašlou v době, kdy čekáte na jakoukoliv pomoc zvenčí? Kdy jak formální tak i neformální podpora naprosto selhává? Bohužel to asi dost vypovídá o stavu současné středoevropské společnosti v oblasti mezilidských vztahů.
Na Zélandu je spousta věcí, které nejsou ideální. Jsou tu ale dvě, kterých si cením hodně vysoko. První je špičková práce neúplatné novozélandské policie. Práce policie je v drtivé většině hodně rychlá a hodně efektivní. Pokud se náhodou stane, že případ není vyřešen během několika týdnů, pracuje se na něm dál a ještě usilovněji, protože časem všechny stopy zastarávají. Media také klíčové případy dlouhodobě sledují, takže člověk ví, jak co dopadlo (v 95% se daří takové případy vyřešit). Druhou cenností je komunitní cítění a vzájemná podpora lidí v krizových situacích. Přestože se Christichurch už počítá mezi velká města a komunitní duch je tu cítit méně než ve městech malých, i tady je stále hodně citelný. Lidem není jedno, co se kolem nich děje. I když má člověk občas tendence typu "do toho ti nic není", nakonec zjistí, že soused, co se stará, je vlastně k nezaplacení.
Jak se tedy řeší ztracené dcery na Zálandu? Posledním takovým příkladem je zmizení patnáctileté Marie Davies 17.4. právě v Christchurch. Pátrání se rozjelo hned druhý den a kromě policie se ho účastnili i doborovolníci. Všichni obyvatelé byli vyzváni, aby při pátrání pomohli - jakákoliv informace mohla být důležitá. Během týdne se našlo tělo studentky v neproniknutelném terénu u řeky Waimakariri. Včera (29.4.) bylo první soudní stání s obviněným vrahem, který byl zatčen před čtyřmi dny. Vrah dostal 2 dny na to, aby uvědomil své příbuzné o tom, co udělal a po vypršení této l48mi hodinové hůty bude jeho jméno oznámeno veřejnosti. Možná se pletu, ale skoro bych se vsadila, že i když je na Novém Zélandu oproti Rakousku mnohem více místa, kam by se dala (živá nebo mrtvá) ztracená dcera schovat, tady by ji našli mnohem dříve než za 24 let. A co vím určitě, že novozéladská policie by případ neodložila.