Podzimní šoková terapie

A máme to tu zase - na jaře jsem z toho byla v šoku, myslela jsem si, že už mě to nerozhodí, ale kdepak! Jaro i podzim jsou v Christchurch velmi malebné, mají ale jednu společnou šílenou vlastnost - teplotní výkyvy, při kterých se využije snad každá příčka teploměru. V noci přízemní mrazíky (tedy ve stanu už bych nechtěla být ani náhodou), ranní opary a mlhy s jinovatkou či rosou, polední mračna s nesměle probleskujím sluníčkem, odpolední pařák křížený s prádelnou, večerní vlahý západ slunce s následným sešupem teplot někam do temnot k nule. Je nám naprd to, že v Čechách to klesá občas i k mínus patnácti - to se totiž děje VENKU! V kiwidomech je vnitřní teplota jen o málo stupňů nad tou venkovní, takže rozdíl je jen v tom, jak intenzivní pára od pusy člověku jde. Vzhledem k tomu, že si místňáci libují, jak mimořádně teplé léto letos bylo a jak příjemný a slunečný je letošní podzim (tedy oni zatím mluví o babím létě, podzim se ještě v úvahu nebere), myslím, že se máme ještě na co těšit. Pevně doufám, že nám duchové Jižního ostrova budou dále nakloněni a nenechají nás zmrznout.