Autobotky

Podzim s sebou kromě spousty barev přináší taky spousty starostí. Kromě obligátního "co dneska na sebe" jde taky o obutí. Konkrétně obutí auta neboli nové pneumatiky. Ne že by to kiwíci nějak zvlášť řešili, ale moje toyotka už měla gumy, které by směle mohly na rallye - poslední zbytky vzorku na jedné pneumatice jasně naznačovaly, že bych s tím měla "něco" dělat. Minulý týden jsem byla pošťouchnuta. Naproti práce máme "tyre-shop" a když jsem takhle jednou odpoledně přicházela k autu, viděla jsem, že mám za oknem cedulku. Že bych blbě zaparkovala? To se mi nechtělo věřit, ne že bych to občas nedokázala, ale ve většině případů (kromě úplného centra) se tím nikdo moc nezabývá. Kdepak! Byl to lísteček od zmíněné opravny pneumatik. Bylo na něm namalované schématické autíčko a označeny pneumatiky, které fakt už chtějí vyměnit. K tomu kupónek na 10% slevu a mapička, jak se k nim dostanu (kdybych na těch 20ti metrech zaváhala). To bych ale nemohla Lancemu, mému osobnímu "autostarači" udělat. Tak mě letáček alespoň donutil k tomu, že jsem mu zavolala (stejně jsem už měla jítz na prohlídku) a objednala se. Lance mi naštěstí vždycky půjčí nějakou jinou káru a většinou je ochoten se na tu mojí podívat druhý den, takže jednání s ním je nekomplikované a vcelku příjemné. Úplně příjmené by bylo tehdy, kdyby svoji frekvenci hovoru nastavil tak na 30% té současné, ale to bych chtěla fakt moc. Lance je prodejce s ojetými auty, pusa ho živí, i když je jinak solidní. Když jsem s autem dorazila a vyměnila ho za taky toyotu ale velikosti zaoceánského korábu, poprosila jsem ho, aby se podíval i na pneumatiky a případně je vyměnil. Laskavě se na mě usmál: "Nojo, vy z tý Evropy.... Tady jsi na Zélandu, tady se gumy na zimu přezouvat nemusí." Ujistila jsem ho, že dám na jeho radu, ale ať se na ně fakt podívá, protože mi přijdou už HODNĚ ojeté. To vzbudilo jeho zájem, protože po 6ti měsících spolupráce už ví, že detailistka nejsem. S tím sjsme se rozloučili. Při odjezdu jsem zaregistrovala, že za mnou běží a ruřivě mává rukama. Zastavila jsem a stáhla okénko. Zadýchaně ze sebe vypravil: "Je to fakt strašný, s tím už nemůžeš jezdit ani v Christchurch (což znamenalo, že už fakt nikde). Přezujeme to, pokusím se domluvit dobrou cenu." Poděkovala jsem mu a byla zvědavá. Ze zkušenosti známých vím, že nové pneumatiky stojí kolem 150 dolarů. Cokoliv pod tím je super. Přezutí už bývá zdarma. Lance to stihnul a když jsem přišla auto zase vymenit (půjčený koráb se mi přes počáteční nedůvěru povedlo vzorně zaparkovat do mezírky mezi dvěma mrňavými Suzuki) kola toyotky zářila funglnovou černí. Při juknutí na účet jsem málem padla do mdlob: cena byla 280 dolarů za všechny čtyři! "Dal jsem ti speciální discount, jsi dlouhodobý zákazník, " zubil se Lance. Bože, jak já miluji být opečovávaným zákazníkem! A Lance ví, že k němu poběžím kdykoliv v budoucnu zase s každou auťáckou prkotinou.