Maorsky snadno a rychle

Možná jste někdy slyšeli o nejdelším místním jméně na světě - je to:
TAUMATA­WHAKA­TANGI­HANGA­KOAUAU­O­TAMATEA­TURIPUKAKA­PIKI­MAUNGA­HORO­NUKU­POKAI­WHENUA­KITANA­TAHU. Má 85 pět písmenek, pokud se vám to nechce počítat. Dost na to, že se jedná o asi 200 m kopeček na Severním ostrově. V anglickém překladu to znamená:
"The summit of the hill, where Tamatea, who is known as the land eater, slid down, climbed up and swallowed mountains, played on his nose flute to his loved one."
V každém případě se to v místopise NZ maorskými jmény jen hemží. Dokonce jsme si pořídili knížku, kde je většina maorských názvů vypsána a vysvětlen jejich původ.
Maorskou úchylkou je určitě bohatost a květnatost projevu. Nám stačí říct: "Ahoj, jsem Pepa Novák ze Žižkova" a většina Čechů s tím bude ok, Maor ale bude těžce zklamán. Představení se jmenuje mihi a má asi sedm částí. Musí se pozdravit marae, předci, bohové, ostatní účastníci v místnosti a já nevím kdo ještě a pak se teprve může člověk představit sám. Ale ani to není jendoduché: je potřeba říct, z jakého iwi (kmenu) člověk pochází, jméno matky, otce, svaté hory a svaté řeky a v neposlední řadě taky důvod proč chce mluvit. Celkem to zabere tak 15 minut. Když mi Dýdajz pořád tvrdil, že se už druhý měsíc učí maorsky pozdravit, měla jsem pocit, že na to ve škole pěkně pečou. Poté, co mi celé mihi plynule odvyprávěl (musím mu věřit, že si tam nic neupravoval, ale maorsky to celkem znělo :-)), pochopila jsem, že docela makal. Své mihi se mimochodem naučil jako první ve třídě - což je docela paradox. Mnozí mladí maoři totiž doma mluví anglicky a maorsky se učí teprve až ve škole, aby jazyk svých předků úplně nezapomněli. A pro anglicky mluvícího člověka je maorská výslovnost dost obtížná. Čech to zvládne určitě líp - pokud to zrovna nejsou ty šílené složeniny, ale i tak se maorština čte vlastně "česky". Takže dobrá zpráva pro ty, co by se maorsky chtěli náhodou učit: jste dobří, už umíte maorsky číst! :-)