I zloději mají vnuky

Krade se všude - bohužel i na Zélandu. Naštěstí pořád je to tady v podstatně menší míře než ve "zbytku světa", i když občas se stane loupež docela velká. Na začátku prosince někdo ukradl z armádního musea ve Waiouru kolekci velmi cenných válečných medailí. Novozélanďani byli zděšeni a volali po okamžitém vrácení a apelovali na národní čest zlodějů, my otrlí Češi jsme byli dost skeptičtí a považovali tyto výzvy za naprosto zbytečné. Ale asi opravdu teď žijeme v jiné kultuře. Medaile se vrátily do muzea během měsíce a včera (pochopitelně k nepoznání upraven) poskytl jeden z pachatelů v TV rozhovor. V průběhu interview prozradil, že při krádeži absolutně nepočítal s reakcí ostatních Novozélanďanů a prý si vůbec neuvědomil, jakou emoční hodnotu ty medaile mají. Nakonec se prý se svým kumpánem dohodli, že medaile vrátí, aby "děti jejich dětí a ostatních občanů Nového Zélandu" měli v budoucnu šanci tyto skvosty spatřit. Moje pocity byly smíšené: dotyčný nevyvrátil, že možná bude krást dál (nebyl si ale úplně jistý), ale prý už určitě ne věci, které jsou národním pokladem. Teď jen prý aby ho nechytli - policie je mu prý bohužel na stopě. Myslím, že při vynikající reputaci místních ochránců zákona nemá moc šancí. Na druhou stranu možná by si nějakou šanci za svoje pokání taky zasloužil..... Už kvůli těm dětem a vnukům.