Být dobrým sousedem

Když nám konečně dorazila zavazadla, která jsme z ČR poslali lodí (ze slibovaných 6-8 týdnů to nakonec bylo týdnů 16), bylo potřeba vše proclít, nechat prohlédnout kontrolou MAF (Ministry of agriculture and forestry) a následně vyzvednout. Stačily na to 2 dny - všechno šlo jako na drátkách. Poté, co jsme si dopřáli atmosféru "druhého Ježíška" a vše vybalili (docela jsem koukala, na co všechno jsem zapomněla, že jsem zabalila) z velkých kartónových krabic, jsem obaly umístila před barák k běžnému odvozu, který se konal pravidelně každé úterý. Dost mě rozladilo, když jsem po příchodu domů odpoledne zjistila, že krabice jsou stále na místě obohaceny o křiklavě žlutou samolepku - sice s omluvou, ale také s uvedením, proč je místní popeláři nehodlají odvézt. Odtáhla jsem je tedy zpátky na zahradu smířená s tím, že se holt druhý den vydám hledat nějaký sběrný dvůr, kde bych mohla tyhle naše škatule udat. Nebylo mi to ale dopřáno - v sedm večer někdo zaťukal na dveře. Byl to soused odnaproti přes ulici, kterého ráno vídávám - jezdíme do práce ve zhruba stejnou dobu.
"Viděl jsem, že vám taky neodvezli krabice - já s těmi mými teď odjíždím na speciální skládku, tak bych ty vaše přibral, abyste nikam už nemusela." Chvíli jsem lapala po dechu. Pak jsem začala neskonale děkovat a snažila se mu s našimi krabicemi, na které se mezitím vrhl, pomoct. Teď zase nechápal on: "O co jde? Vždyť jsme přece sousedi, ne?" Netušil, jak se v hloubi duše stydím. Taky jsem viděla, že mu ty jeho krabice neodvezli. Ale prostě mě nenapadlo, že bych se mohla u něj stavit a nabídnout mu, že mu je druhý den ráda odvezu, protože s těmi mými budu muset na skládku. Byla to celkem slušná lekce dobrého sousedství - já si ji aspoň budu dlouho pamatovat. Se mými sousedy v Praze jsme se asi 5x zběžně pozdravili a to jsme na stejné chodbě bydleli 10 let. Se sousedy v Christchurch jsme zachraňovali kachnu, zalévali jsme si vzájemně kytky a krmili kočky, skládali dříví, dělali jsme pro sebe štrůdly a strkali si za dveře dárečky k narozeninám. Náš pronájem v Samuel street trval 4 měsíce. Ale být dobrým sousedem je pro Novozélaňdany stejně důležité jako znát pravidla ragby. Obojí najdete skoro všude.