Tento způsob léta ... je prostě Invercargill

Invercargill opět zasáhl do celonárodních zpráv: tentokrát za to ale nemohl ani náš excentrický starosta Tim Shadbolt, ani motorismus, ale místní pověstné počasí.
V době, kdy se drtivá většina Nového Zélandu opéká na plážích a ochlazuje se ledovým pivem či o něco méně ledovým chardonnay, jsme v Invercargillu zase jednou vytáhli kulichy a péřovky (stejně je nikdy neuklízíme moc hluboko do skříně). Chtělo by se říci i deštníky, ale to při intenzitě dešťů, kterými jsme v posledních několika dnech častováni, by byla aktivita neprosto zbytečná.
V celostátních novinách Herald se dnes objevila fotečka běloučké ulice s lakonickým titulkem "Léto v Invercargillu". Léto v Invercargillu totiž občas spíš připomíná sněhové kalamity ze současné zimní Evropy.
Kde jinde vám spadne během necelé hodinky přes 10 mm srážek?
Kde se vám během 10 minut pokryje trávník dvoucentimetrovými kroupami tak, že ani jedno zelené stébélko nevykukuje?
V jakém okresním městě mají hasiči hlášeno přes 40 komplet vytopených domků běhěm půl hodiny?
Kde dokáže bouřka spustit až 30 blesků za minutu?
Kde spadne teplota o 12 stupňů běhěm pouhých 40 minut?
No u nás. Je pravda, že jsem takové slejváky ještě nikde ve světě nezažila - místní to ale berou se stoickým klidem. Já vlastně už taky - nateklo nám do koupelny (vůbec netušíme kudy) a to tak, že dost. V Praze bych šílela, tady jsem jen zaklekla, vytřela a přes noc otevřela okno, aby to vyschlo. Kolegyně včera říkala, že její příbuzenstvo jedna takováto "přeháňka" zasáhla uprostřed trampování ve Fiordlandu.
"A co dělali?" zeptala jsem se. Představa, že se nacházím v tomhle pekle někde uprostřed kiwí buše mě dost vyděsila.
"No hodně rychle mazali zpět domů," chechtala se," než se zvedou řeky. No a taky nechtěli spát v úplně promočených spacácích." To je takové poznávací znamení - když se promočí spacák, pozná i Kiwi, že nastal nečas. Do té doby se to neřeší.
Při trempování - oblíbené to činnosti Southlanďanů - se totiž řeky přecházejí docela často. Jenže voda v novozélandských řekách s jejich mělkými korýtky jde nahoru cobydup - během hodiny už se nemusíte přes ní dostat zpátky. A co se týče nepromokavého oblečení do přírody - už je mi jasné, proč se testuje právě v podmínkách Nového Zélandu. Co vydrží tady, je pro severní polokouli nezničitelné.....