Až budget dovolí

I když se postupně stáváme řádnými a otřískanými kiwími náplavami, některé věci pořád překvapují. Invercargill je prima město s lidmi, kteří jsou ještě o něco více v pohodě, než je novozélandský průměr. To znamená ještě méně papírování (tj. skoro žádné), menší závislost na přesném čase (plus mínus hoďka je standard) a častější používání frází vyjadřujících klídek - "good as gold", "she´ll be right" a "no worries mate". Minulý týden jsem odvezla našeho stříbrného oře Brega (Toyota Raum, ročník 1998 - něco jako člen rodiny) cvičně do servisu, protože po roce nekontrolovatelného drandění to už to fakt chtělo doplnit olej a vyměnit filtr. Tohle autíčko je námi bezmezně milované a maximálně ctěné, protože má za sebou několikát komplet kolečko kolem Jižního ostrova, bezpočet kilometrů po gravel roads, projetí všech vysokohorských průsmyků Novozélandských Alp (jsou tu tři) a  to všechno bez stěžování a potřeby velkých oprav. Jen jedinkrát jsme chytli kámen do brzdného systému a drobný šlic od šutru na předním okně. Opravy za cca 50 dolarů celkem za tři roky. Takže jsem jen trnula, kdy si Brego konečně řekne o něco pořádného. Ta chvíle nastala tuto středu ráno - bylo mi vysvětleno, že potřebuje vyměnit už opravdu nutně "cam belt". Automechanik na základě poznání, že angličtina není můj mateřský jazyk, se mi poctivě snažil vysvětlit, co to přesně je a jak to funguje. Pochopila jsem, že je to něco v motoru a tudíž něco důležitého (později mi slovník vyjevil, že šlo o klínový řemen). Ujistila jsem ho, že jediné, co potřebuji, jsou odpovědi na tři otázky: 1) Je to nebezpečné? 2) Umíte to spravit? 3) Můžu ho tady nechat hned? Tři ANO znamenaly okamžitou objednávku, i když se automechanik dost ošíval - prý to bude stát asi 800 dolarů. Hm, to je pecka, ale nakonec co nadělám - jezdit potřebujeme, nechceme se zabít a auto je jinak ve výborném stavu. Poté, co jsem auto s klíčky odložila v opravně a štrádovala pěšky do práce, mi došlo, že nemám na opravu žádný papír. "No worries mate,   she´ll be right" - pomalu se adaptuji na zdejší podmínky. V pět jsem šla podle southlanských principů opraveného Brega vyzvednout - měla jsem tam být ve čtyři. Už čekal promazaný, vypucovaný a s novým "cam beltem". Slečna v pokladně mi s nadšením oznamovala, že má pro mě dobrou zprávu - "něco" bylo lepší než čekali, takže oprava stála nakonec jen 360 dolarů. Zase na druhou stranu ale přišli na jinou další věc, která by chtěla spravit, ale ta není zas až tak akutní a může počkat. Na dotaz, kdy by se to tedy mělo dát opravit (ptát se co to je mi nepřišlo podstatné), bezelstně odpověděla: "No až vám dovolí budget - teď jste měla velké vydání, tak přijeďte kdykoliv, až budete mít 50 dolarů, které budete mít možnost za to utratit. Ono to zatím vydrží." Tohle je princip života na Jižním ostrově. Miluju kiwí customer service!!!